Tato stránka je vytvořena dle platných standardů jazyka HTML a CSS. Chcete-li ji vidět tak, jak je opravdu navržena, doporučujeme vám nainstalovat prohlížeč, který respektuje platné standardy.

Chybami se člověk učí, doufám, že každý bude chápat kritiku jako věc přínosnou. Následující směs je podložena mým nedávným měsíčním pobytem v Česku. Tipy a triky nejsou samozřejmě mým výmyslem, ale střípky poskládáné časem a místem. V Česku už 4 roky nebydlím a mým štěstím bylo poznat aerobikový svět v Kanadě, USA a Israeli, tak snad můžu brát české aerobiky s nadhledem.

O co mi jde? Že jsem byla v Česku o prázdninách strašně zklamaná. A to tak, že jsem si po každé hodině nadávala, že jsem tam vůbec šla. Když člověk nemá ze cvičení radost, věřte mi, endorfin se vám neuvolní ani jeden. Upozorňuji, že moje zkušenost je jen z největších měst, pár aerobikových sálů, ale hodně instruktorů.

Aerobiky jsou v Česku na velmi kvalitní úrovni, ale stačí to?

Co je mi platné, když instruktor začíná perfektně odučenou a připravenou rozcvičkou, když se na mě ani jednou nepodívá?

Hned můžu navázat hudbou - kdybych svým Israelkám pustila na warm-up nějakou obyčejnou písničku, ne-li nějaký starý trapný hit, buď by odešly, nebo se přinejmenším otráveně šklebily.

Jaké jsou české klientky?

Většinou mladé inteligentní mladé dámy až středního věku, co málokdy dají najevo, co si myslí. (teda kromě toho, když je požádáte, aby se posunuly dopředu, že byste taky měli rádi místo, tak kdyby místo pohledu promluvila, bylo by to "huso!"). Pokud se jí hodina líbí, nic neřekne, pokud se jí nelíbí, tak už znovu nepřijde nebo nadává potom v šatně. Na konci hodiny povinně zatleská.

Komunikace

A teď jsem se dostala k největšímu českému syndromu aerobiku. A to je nedostatek nebo úplná absence kontaktu instruktora se cvičícíma. Na vině je samozřejmě instruktor. Té obyčejné spontánní radosti ze cvičení jsem moc neviděla. Co jsem viděla, byly spíš vážné obličeje cvičících jako roboti. Proč? Protože mu instruktor nedá možnost projevit se, nevytvoří tu správnou atmosféru. Neznamená to, že z hodiny má být cirkus, ale občas si pro radost tlesknout nebo vísknout by mi jako cvičenci mělo být umožněno. Aerobic by měla být zábava.

Proč se třeba nezeptat, jak se dnes všichni mají nebo cítí. Nebo jak si představují hodinu (buď odpoví "dneska nás moc nemuč" nebo "dnes potřebujeme dát do těla"). Instruktor může dát k dobrému krátkou historku, vtip nebo vlastní pocity a lidi hned vědí, že instruktor patří k nim a ne k zrcadlu za skleněnou stěnu.

Já vím, že česká mentalita je česká, ale i Češi se umí odvázat. Jak vypadá čekání na začátek hodiny? Někdo sedí na zemi, někdo stojí, kamarádky si šeptají a v místnosti je TICHO. Ne, nejste v ordinaci u doktora, jste v aerobikovém sále!

Vše samozřejmě s mírou, viz. článek o hlasitosti hudby

A to jsem se ještě nezmínila o tom, že většinou polovina studentů dělala špatně např. dřepy (squats) a instruktor nejen, že to neviděl, protože byl sám pohlcen tou svou ohromnou metodikou, ani neupozornil, že kolena držíme vzadu nad patou. A když upozornil, tak to řekl jen jednou a počítal s tím, že klienti to znají.

Jděte mezi lidi, kontrolujte (neznamená to, že budu lomcovat něčím tělem a tvárnit jej do správné polohy, ale co vidím jako instruktor, komentuji pro všechny cvičící. Například vidím, že má holka ohnutá záda, stačí říct, zkontrolujte si všichni rovná záda, nebo zatněte břicho a srovnejte se).
Ze života - Romusha jednou postavila před cvičící místo sebe svou kanadskou kamarádku instruktorku. Hodinu ohodnotila jako velmi obyčejnou a snad nezajímavou, ale k jejímu překvapení, Kanaďanka ty lidi dostala na techniku.

A to se dostávám k další kapitole, pro mě nesrozumitelnou. Proč instruktor celou dobu cvičí? V prvé řadě má učit. Samozřejmě musí ukázat správné provedení, ale přece nemusí dělat všechna opakování, ale naopak čas využije ke vmísení se mezi lidi a koukat, kde mají kolena, ramena ...
Nebo proč počítá 8 7 6 5 4 3 2 1?
Těch pár sekund místo 7-2 počítání může stačit upozornit na stažení břicha, výdech nádech, uvolnit krk a ramena... (i pokročilí studenti tohle musí slyšet), nebo ukázat jinou alternativu daného cviku (lehčí/ těžší modifikace).

Velký podíl komunikace záleží na tom, jak danou informaci instruktor podá. Organizace AFAA uvádí pravidlo 7-38-55. 7% komunikace sestává ze slov, která řeknete; 38% komunikace je způsob, kterým to řeknete; 55% komunikace je jazyk těla. Nikdy nepodceňujte sílu komunikace vaším tělem, gesty, mimikou.
Můžete učit sebelepší kombinaci, ale když nevěříte sami sobě, klienti vám to neuvěří taky.

Zeptejte se klientů, zda někdo nepotřebuje pomoc nebo nemá otázky (aspoň jedna ruka se vždy zvedne). Je vždy nějaký cvičící, který třeba necítí daný cvik, tak jak by měl, nebo si připadá při nějakém pohybu divně a chce, aby ho instruktor poopravil nebo něco dovysvětlil.

Osobnost instruktora

Samozřejmě že každý člověk/instruktor má svou image, která ovlivňuje celou hodinu. Dávejme si ale na to slovo pozor. To české a populární image mi zní protivně. Pozor na vytvoření image nedotknutelného perfektního cvičitele.

- podívejte se teď všichni na sebe do zrcadla jak vám to jde!
- vypadáte nádherně!
- vy jste se tu choreografii naučily dneska tak rychle, že na vás přístě musím vymyslet něco složitějšího
- vůbec se mi nechtělo vstávat, ale na konci hodiny se budeme cítit báječně

Když se vás klient na něco ptá po hodině, přiznejte, že nevíte, nebo si nepamatujete přesně, nebo mu to zjistíte do příští hodiny, ale nechytračte a nedávejte neověřené nebo snad nesprávné informace.

Když lidi nemůžou chytnout choreografii, neptejte se jich no co je?
Vina je zase instruktora. Buď to učí moc rychle, neodhadnul pokročilost studentů, choreografie je zbytečně složitá, ale taky může být jednoduše pátek večer.

PS Vážení, za 150 Kč na hodinu se vám ani nedivím, ale kdo není nadšenec a blázen, má hodiny nudný!

PS2 Na světě jsou důležitější věci než je aerobic :)

PS3 Aby tento článek nebyl tak dlouhý, o českém kickboxingu tedy příště.

JITKA

názory, připomínky? ==> pište!